Horská výzva II. - Krušné hory

30.06.2018

Sama nevěřím, že jsme se nakonec odhodlali...

Díky Jakubovi, který mě opět podpořil v jednom z mých ztřeštěných plánů, jsme se společně s pejsky 30.6.2018 postavili na start dalšího závodu horské výzvy. Plánovanou zastávkou seriálu byly Krušné hory, místo startu Boží Dar.

V životě už žádnou horskou výzvu nepoběžím...

Já jsem si první horskou výzvu neskutečně užila, Jakub už o něco méně. Především díky puchýřům, které si odnesl, mi přísahal, že už nikdy žádnou HV nepoběží. Později, když se puchýře zahojily a nohy přestaly bolet, však své tvrzení zmírnil na verzi: "poběžím jedině, pokud budu mít jiné boty". Výborná šance pro mě, jak zabít 2 mouchyjednou ranou. K červnovým narozeninám tak dostal Inov-8 Roclite 305 a šel do toho se mnou i podruhé.

Máte-li za partnera běžce, nikdy nebudete mít nouzi o výběr dárku, protože něco do výbavy pro běh či aktuální novinka na trhu vždy potěší. ;-)

Přespat či dojet ráno? Toť otázka...

Tentokrát jsme se (na rozdíl od Beskyd) rozhodli být na závod dobře vyspaní a již aklimatizovaní. Takže vyrážíme v pátek po práci okolo 20té hod na 4hod cestu. Na Boží dar přijíždíme něco málo po půlnoci. Jakub opět pokročil v tuningu interiéru vozu a tak si chrníme jako králové na 10cm matraci z molitanu. Vyspinkaní do růžova. Nemá to jedinou chybičku. :-)

Trasa SHORT, 18,5km, nastoupáno 780m

Trasa 18,5km byla o poznání delší než předchozí závod v Beskydech. Nejprve nás čekal dlouhý, téměř 6ti km náročný technický seběh lesní cestou, kterou křížily drobné potůčky. Lex i Rimča umí oba běžet u nohy, ale majitele silných psů, kteří toto neovládají, jsem upřímně litovala... Kameny, kořeny, větve... Jakmile jen na vteřinu ztratíte pozornost, už se válíte na zemi a to ani nemusíte mít psa... Další 2km Jáchymovem, chodníky, asfaltové cesty, schody dolů, to celé až k občerstvovačce. Jsme v půlce trati. Tu náročnější část máme ale před sebou. 6ti km výběh, no spíš výšlap na Klínovec. Lesní cesta s tlustými větvemi a chrastím, kamenité koryto vymleté od vody, kdy přeskakujete ze strany na stranu, ostré pro psí tlapky. Běžci bez psů se mě ptají, jak se na tom chlupáčům ťape. Pokud zvažují vhodnost terénu pro psy oni, pak by ji měl vidět každý běžec s pejskem. Na vrcholu se zase občerstvíme a hurá na poslední 4km do cíle. Mírný seběh s výhledy a panoramaty.  

Neznám-li pravidla hromadného startu, zeptám se či nastuduji...

V 10:00 se pod startovní bránou sešlo více než 250 běžců, běžkyň ať už se psem nebo bez psa a to už je pořádný štrůdl. Tentokrát jsme se nechtěli plést se psy lidem v davu pod nohy, takže strategicky volíme start z první lajny. Alespoň se vyhneme kolizím, myslím si. Psi jsou nabuzení, Lex nadšeně štěká, Rimča poskakuje vedle Jakuba. Začíná znít dramatická hudba (škoda jen, že nehraje po celý závod :-D ), zvyšuje se mi tepovka, 5, 4, 3, 2, 1, START. Cítím, jak mi zezadu někdo pokládá ruku na rameno a instinktivně mě tlačí vpřed. Lexe si držím na krátkém vodítku a vnímám reakce okolních psů. Není to ani vteřina. Pes, vybíhající po našem pravém boku, je majitelem ihned puštěn na celou délku vodítka, okamžitě mění směr běhu o 90 stupňů a kouše Lexe do boku. Co můžu v tu chvíli dělat? Já svého psa držím na krátko, tak proč to neumí i ostatní?Pár běžců mě oběhne ze stran. Vystartuji znovu. Zní to jako vtip, ale v mžiku se situace opakuje. Stejný pes, stejný majitel... Nechávám je tedy běžet dopředu.


Po několika stech metrech dvojici předbíhám. Počáteční adrenalin již psovi opadl a tak si Lexe ani nevšimne. Ve vzteku z ignorace a laxního přístupu majitele (rychloomluva nebo jen gesto by mi stačilo) se mu však za běhu alespoň snažím promluvit do duše... Všem, kdo mě znají, přísahám, že jsem nebyla jakkoli hrubá ani sprostá. :-D Možná jen trochu důrazná. :-D

Dvojici již za celý závod nepotkám...

Agresivní psi do závodu prostě nepatří...  

BOJUJU SAMA SE SEBOU... 

Dávám přednost jednomu prudkému kopci než delšímu pomalému stoupání... Ten 6ti kilometrový výstup z Jáchymova na Klínovec byl přesně takový, pro mě psychicky náročný...

Proto ale horské výzvy běhám. Jednou z mých motivací je nevzdávat něco, co je přede mnou daleko. Ať už v běhu nebo v životě... Pravda, mám stále na čem pracovat... Nevzdávat se, když trochu bolí nohy, nepolevovat, když mě předbíhají silnější, ale i mladší... Vzpomínám si, že mě v tomto stoupání předběhl 11ti letý klučina, povzbudila jsem ho, zatleskala a pokračovala v jeho stopách. Přemýšlím, co to jsem za máslo, když mě předběhne i 11ti letý sporťák...  

KONEČNĚ NA KLÍNOVCI...

Protože jsem sama sobě odbyla první občerstvovačku (namočila jsem a napojila akorát Lexe), výstup na Klínovec mě úplně vyždímal. Nahoře mám strašnou žízeň a tak vypiju kelímek vody, žízeň neuhasíná, tak druhý, třetí... Vydýchávám se. Vím, že do cíle je to již stále mírně z kopce a konečně přijdou ty výhledy, romantika, pohodička.

Paní chystající občerstvení obdivuje borderákovo modré oko a nabízí kousek suchého salámu jako pamlsek. No co, já si taky po závodě dopřeju "mekáč" a tak svolím jedno kolečko. :-D (ve skutečnosti byly dvě :-D, ať nejsem škrt). Vyrážíme tedy na poslední úsek trasy, Lex pookřál (možná je to salámem) a já cítím při každém kroku ty 3 kelímky ionťáku. Když už by tedy konečně mohla běžet hlava, tělo protestuje a ionťák by nejradši vrátilo. :-D  

Po doběhu... 

Po doběhu jsme unavení, vyšťavení... Jako vždy jsou na tom psi lépe než my. :-D Jakub doběhl dříve, takže už opečovává Rimču. Stihne mi akorát mírně nasupeně sdělit, že tentokrát už opravdu žádnou další HV nepoběží! Nezakufroval jako v Beskydech, ale puchýře cítí tentokrát již od 3tího kilometru... Beru tedy Shenzu a Lexe a jdeme se vychodit.  

KOLABUJU VE FRONTĚ NA OBČERSTVENÍ... 

Jakub mě vysílá vyzvednout pití a něco do žaludku za lístky, které jsme dostali ke startovnému. Fronta má zhruba 50metrů??? (no, je to odhad ženy, tak ho berte s rezervou :-D, každopádně v ní stojím přes půl hodiny). Nejprve zkouším přešlapovat ve stoje, ale čím je čekání delší, raději si sedám. Začínám častěji zívat, je mi mdlo, ty pocity velmi dobře znám. Dokud však sedím, je to v pohodě. Jakmile se dostanu k okénku, zvládnu si již pouze objednat a cítím, že mě začínají zrazovat oči, tělo vypovídá službu... Posledními rychlými kroky mizím na čerstvý vzduch, lehnu si na zem a nohy opřu vzhůru. Vedle sedící pán si mě právě přísným pohledem změřil a dumá, kdo mu přišel vyvětrat boty pod nos. :-D 

Pane, vy vypadáte tak sympaticky. Myslíte, že byste byl tak laskav a vyzvedl mi ve stanu objednané jídlo a pití? Já to asi ještě chvíli nezvládnu. Musím něco sníst. Děkuji :-)

POŘÁDNÁ VEČEŘE by ORIGINALBARF CZ/SK

Po takovém výkonu mi u chystání večeře pro smečku vždy trochu ujede ruka a dostanou přidáno. Myslím, že si to opravdu zaslouží a z jedné větší dávky nám určitě neztloustnou. ;-)

PROTAŽENÍ by DOGFITNESS.cz

Po takovém výkonu si všichni zasloužíme pořádně protáhnout... Pejsky protahujeme až doma, protože v prostředí závodů se dostatečně neuvolní. Užívají si to, někdy až usnou. Cítím s nimi vždy pocit souznění. Představuji si, kolik práce a námahy musel který sval vynaložit a ano, přiznávám, občas jsem u toho trochu naměkko... ;) Ono taky, kdo by nebyl. ;-)

Canvit amino sol. Oil

Po tak náročném výkonu se snažíme pejskům dopřát nějakou tu nadstandartní regeneraci a tak dostali do krmiva Canvit amino sol. Taková pořádná nakopávačka v podobě energie, aminokyselin, vitamínů. Pomáhá urychlovat rekonvalescenci, oba dva si to zaslouží. Protože sotva chodím, přemýšlím, že si dám štamprdli taky. :-D 

Už nikdy???

Nohy přebolely, puchýře se zahojily... Jakub už to "nikdy" mysllí vážně, já ale ne. :-D Horské výzvy mě baví. Přece jenom na nich zažijete něco víc než během 5ti km zběsilého sprintu. Další štace - Šumava, Jeseníky, Krkonoše? No uvidíme... ;-)

Autoři fotografií: Patrik Pátek, Jiří Januška, Karolína Tillová