4.měsíc

Konečně jsme se s Rafkou přehouply do poměrně fajnového období. Už není ze všeho vyplesklá. Na 90% je odvolatelná od cizích lidí, psů, cyklistů atd. Dá se s ní cvičit jak venku, tak doma. Na procházkách je veselé aktivní štěně, které má zájem vracet se podívat, kdepak se panička zpomněla. Zvládne už cvičit v delších intervalech i vícekrát denně, takže mám pocit, že se konečně něco učí a pokroky jsou pořádně vidět.

No a nějak nám to doma roste. :-D Nikoliv však váhově ani do šířky, ale hlavně do výšky. Každý, kdo Rafču vidí, říká, že je to dlouhonožka obecná. Rafka byla nejmenším štěndem z vrhu a aktuálně jím také zůstává. Je pravda, že chci, aby naše štěnda byla útlá (žádní buclíci), ale i tak má nějakých 12kg, zatímco sourozenci (ačkoliv samci) i 17kg. 

Zatím je teda pravda, že co nemá ta holka ve váze, tak má v rychlosti, protože ty mety někdy teda nechápu. :-D Často dostává při hrách s většími sourozenci bídu, ale zatím jim spolehlivě uteče, takže o ní nemám strach. :-D 

Co se Rafča doposud naučila?

Na to, jak se u nás Rafce doposud žije, jsem se zeptala přímo jí. Slečno Rafiki, už 2 měsíce žijete u svých nových majitelů. Můžete nám popsat svoje pocity?

"Jen pro přátele, můžete mi říkat Rafko nebo Rafčo. No, upřímně,je to trochu pruda... Pořád po mě něco chtějí. Neustále samé něco za něco. Pokud chci tohle, musím udělat tamto. Tohle můžu kousat, tohle nesmím. S tímhle člověkem se můžu mazlit, s jiným zase ne. Furt mi navlíkají postroj, to teda nesnáším. Před dveřma si musím sedat a pořád na ty dva vysoký  koukat jako kdyby byly svatý 😇 nebo co. Otevřou se dveře z klece a já musím sedět a čekat na nějaký "okey", to vymyslel kdo? Ani jídlo si nemůžu vzít bez dovolení. Už jsem pochopila, že FUJ znamená - tohle urcite nepusť z tlamy, protože ti to budou chtít sebrat a nevrátí ti to. Nejradši mám teda vařený vepřový, ale to mi taky dávají jenom někdy a dost málo, tak kolem nich pořád poskakuju, aby me viděli, a občas mi ho teda dají víc. Jo a miluju běhání za tou druhou stejně barevnou, co mají doma, ale vždycky když se za ní rozběhnu, hned mě volají zpět, tak nevím, co dělám špatně. Přiběhnu k nim, ale nemám čas na nějaký jídlo, když všichni kolem mě běhají. Největší radost mají, když si sednu, dám jim packu (k čemu je to dobrý, netuším), udělám otočku, nebo takový divný věci jako proplétání se mezi jejich nohama (to je teda vůbec úlet). Jsem z toho všeho teda dost unavená. Večer padnu a chrápu jako pařez, ale dá se to. Jinak ti dva, co všechno řídí, jsou trochu upištění, občas hluční, ale milí a hodní. Pořád se se mnou přetahují, venku hází šišky. Jo a too byste nevěřili, občas se mi někde venku ztratí, tak je musím jít hledat, protože jinak kdo ví, zda by trefili domů. No ty kráso, to má každej pes takovou zodpovědnost za svoje majitele? Už nejsou úplně malí, tak by se snad měli umět držet na cestě! Ale abych jim nekřivdila, na tlapky si dávají takový skvělý žužlavý gumový věci, takže když se nedívají, vždycky jednu ukradnu a lítám s ní po bytě. Co vám budu vyprávět, je to vojna. Jako štěně jsem se měla líp, ale že už jsem velká holka, musím to nějak zvládnout... 

JDE MI VELICE DOBŘE...

  • sednout si před vstupem do bytu
  • základní hygiena - venčit se pouze venku, ne doma
  • sedni, lehni
  • nosetouch na obě ruce a jeho následování
  • podávat obě packy
  • otočky na obě strany
  • slalom mezi nohama dopředu i dozadu
  • 4 tlapky do bedýnky
  • když mě panička pustí z vodítka, musím se na ní nejprve podívat (přenos hodnot)
  • Klecové hry + hot zone target
  • Zóna odměn /reinforcement zone u pravé i levé nohy/
  • Collar grab game (hra chytání za obojek)
  • Tugging (hra s hračkou)
  • Its yer choice - tvoje volba

​NA TOM MUSÍME S PANIČKOU JEŠTĚ ZAPRACOVAT...

  • nosetouch - kolmý a delší kontakt s dlaní
  • výdržové pozice ("zůstaň")
  • přivolání od cizích pejsků a lidí (otázkou je, jestli s tím panička bude vůbec někdy absolutně spokojená) :-D
  • naučení cviků na slovní povely
  • klecové hry - je stále co zlepšovat
  • navlékání postroje 
  • veterinární ošetření (většina štěňat je na to příliš malá)
  • neskákat na lidi při uvítání
  • nehryzat uši 

No a naším velkým úkolem je 40 RECALLERS her od Susan Garret, které jsem používala u všech našich psů (s výjimkou Riminky, kterou vychovával Jakub ještě než jsme se poznali) a nedokážu si ani představit, že se přivolání dá vlastně naučit nějak jinak.

Recallers by Susan Garret

40 přivolávačských her je to, co mě udržuje psychicky nad vodou a dává mi naději, že se to štěně dá vychovat. Rafka je moc šikovná a tak jako každé správné štěně velice dobře nasává nové zkušenosti. Bylo mým velkým snem absolvovat Recallers, ale trvalo to cca 2 roky, než byl nový běh otevřen. Co mě těší nejvíc je, že postupem času zjišťuji, že jsem velkou část her znala již před tím a hrála s malým Lexíčkem, jen mi možná unikly některé souvislosti nebo detaily. :-)

Výhodou recallers je to, že učíte psa nejen přivolávat, ale učíte jej pozornosti, důkladně rozebíráte rušivé vlivy, učíte jej základní schopnosti pro běžný život, spokojené a klidné odpočívání v kleci a v jejich průběhu tvoříte psa, se kterým se vám bude spokojeně žít. Ptáte se mě na tyto hry na sociálních sítích hodně, tak příště o nich trochu více :-)